Thomas Glenn
0 
2836
100
Můj první úvodník dostal minulý týden obecně pozitivní reakce a stejně jako každý citlivý člověk jsem ho chtěl následovat s důstojným pokračováním. Není nic víc než deflační úsilí, než zklamající sophomore. Napište zklamaný druhý úvodník a ztratil jsem své čtenáře, podporu svých editorů a možná i můj šestimístný podpisový bonus. (Poznámka: všechny čísla přišlo za desetinnou čárkou a byly nuly).
Hledám inspiraci, procházel jsem se na svém Twitteru a myslel jsem, že by bylo zajímavé napsat něco o interakci s celebritami prostřednictvím sociálních médií. Několikrát jsem byl retweetován a reagoval jsem na celebrity a je to opravdu vzrušující (velmi chichotajícím, nakonec trapným způsobem: „Nikdy jsem nebyl líbán“).
Myslím, že jsem tam asi mohl dát dohromady něco slušného, dokonce by to bylo dobré pro několik RT nebo „Likes“. Položil jsem na Twitter a Quora žádosti o nejlepší „příběhové“ příběhy lidí a skutečně jsem dostal několik zajímavých odpovědí (jeden přítel vesele vylíčil hlubokou pochybnost a zoufalství, které se běžně cítí, když na ně zbytečně dupne).
Když jsem začal s tvorbou prvního návrhu článku, uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Něco bylo… vypnuto. Můj spisovatelský smysl bzučel (jako tomu bylo po napsání slova „spisovatelský smysl“ a chortling.) Psaní bylo dost pevné, ale dobře jsem byl úplně znuděný svými vlastními slovy. Stejně jako hudebníci chtějí slyšet jejich hlas na monitoru, aby věděli, jestli sají, vždycky jsem si znovu přečetl můj text, abych se ujistil, že mě to nenudí k slzám. Tento článek ano.
Ale co to bylo? Tady jsem, píšu o tom, co se zdálo být zajímavou a často přehlíženou malou stránkou sociálních médií. Vypadalo to, že vyzvednutí bylo zralé; snadný 1000 slovní článek. Zběžné vyhledávání Google dokonce odhalilo, že o tomto tématu nebylo dosud napsáno mnoho. Vynikající plán, kromě skutečnosti, že to bylo asi tak vzrušující, jako čtení článku o „tom, jak se cítit za nejlepšího avokáda“ od mé babičky (ať si odpočine v klidu a zdrží se jakéhokoli vysvětlení v posmrtném životě).
Zde je pravda, kterou jsem si brzy uvědomil: je to nudný článek pro blog sociálních médií, protože je to nudný článek v reálném životě.
Často zapomínáme, že celá tato digitální sociální sféra je malým mikrokosmem pro náš skutečný život (založený na uhlíku) a my smět dokonce zapomenout na to, jak se jednoho dne opatrně vrháme do singularity. Jak by vás to bavilo, kdybych napsal kus o tom, jak se dostat do kontaktu s celebritami ve skutečném světě? To by vás neslo k slzám. Nemluvě o tom, že jsem si docela jistý, že bezbožní paparazzi na tomto trhu do značné míry zakroužili.
Tento jev - toto nepochopení základního lidského zájmu a Pozornost - běží hluboko ve světě sociálních médií. Je tolik lidí, kteří zapomínají na něco velmi důležitého - sociální média nejsou magická krabice. Nevkládáte nudné věci do kouzelného pole sociálních médií a nevytahujete něco zajímavého. Pokud je to, co mi na telefonu říkáte, nudné, nudí se to také na mém Twitteru. Pokud potřebuji druhý drink, abych prošel vaším příběhem na koktejlovém večírku, je to také depresivní na Facebooku (a to může způsobit, že si budu také pít doma). Kdybyste sbírali svou charitu na ulicích New Yorku - namísto před obrazovkou počítače - přesvědčili byste mě přečtením 1500 slovového výkladu (s poznámkami pod čarou)? Ne? Potom to nedělejte online.
Pojďme se na chvilku všichni probudit. Sociální média to dokážou rychlejší. Dělá to blíž. Určitě to zvládne jasnější a více živý. Ale jen to můžete objasnit. Jen vy si můžete udělat, aby to stálo za můj čas. Všichni se musíme ptát sami sebe - kdybych viděl, co jsem právě napsal, bylo by mi to jedno?
Ano, všichni jsme vinni. Dokonce i já. Ale zkusme odsud těžší, dobře?